Konfucius

Konfucius (čínsky Kchung-fu-c', tj. "Mistr z rodu Kchung", Jeho rodinné jméno je Kchung, osobní jméno Čchiou a příjmení, či přesněji jeho veřejné osobní jméno je Čung-ni , neboli nejmladší Ni. Konfucius je latinizovaná forma tohoto jména, též Kongfuz, Kchung Čchiou, Kong Qui), zakladatel první filozofické školy v Číně a patrně nejvlivnější ze všech filozofů, kteří kdy žili (učení jeho školy ovlivňuje zcela zásadním způsobem až do 20. století život v Číně, Japonsku a Koreji), Konfucius se narodil v Čou-i, malém městečku knížectví Lu na jihozápadě dnešní provincie Šan-tung v severovýchodní Číně. Stalo se tak v zimě, 20.dne - "dne II. krysy" - 10.měsíce 10.roku panování knížete Sianga z Lu anebo 20.roce panování krále Linga z rodu Čou. Podle výpočtu Eul-su Juna to byl 27. srpen 551 (nebo 552) př.Kr. Bylo to přibližně v době, kdy v Indii působil Buddha, a v Řecku Pýthagorás; v období vlády Nabuchodonozora (Nebukadnezara) a židovského babylónského zajetí. Několik let po Konfuciově smrti se narodili Sókratés a Empedoklés. Pocházel ze staré ale velmi chudé šlechtické rodiny Kchung. Jméno Kchung se objevuje poprvé v VIII.stol. př.Kr. Lu bylo malé knížectví, vklíněné mezi dva mocné státy více či méně barbarského původu, Čchi na severu a Wu na jihu. Na západě sousedilo s dalšími malými centrálními státy Chu-nanu, s Wej a Sung. Navzájem si byly podobné svým postavením ve feudálním světě, původem svých vládců, starobylostí své civilizace a svého zařazení v rámci čínské konfederace. Lu bylo blíž k pobřeží, a bylo méně civilizováno. Hraničilo s provincií Chu-nan, kolébkou Číny, a hledělo k moři, tam, kde se tyčí Tchaj-šan, posvátná hora s věčně zelenými cedry. Konfucius ji v dětství kontemploval a v hodině své smrti si na ni vzpomněl. O Konfuciově dětství mnoho nevíme. Bylo chudé a smutné. Ve věku tří let ztratil otce. Jeho mladičká matka, osmnáctiletá vdova, jej živila z bídného výnosu pole, pronajatého zchudlým vdovám úředníků. Musel se učit různým ručním pracím, rybařit a lovit. Nepoužíval však sítě ani pasti a nestřílel po ptácích, kteří spali na větvi (Lun Jü VII, 26). Jako dítě si rád hrával s obětními předměty. Ve věku sedmi let prý byl žákem mistra Čchi, ale je to sporné. On sám říká o svém duchovním vývoji:

V patnácti jsem začal studovat; ve třiceti jsem byl pevně usazen; ve čtyřiceti jsem už nepochyboval; v padesáti jsem poznal rozhodnutí nebes; v šedesáti jsem rozuměl tomu, co jsem slyšel; v sedmdesáti jsem nepřekračoval pravidla, když jsem následoval sklony svého srdce (Lun Jü II, 4).

Přestože Konfucius pocházel z více než skromných poměrů, dostalo se mu od útlého mládí dokonalého vzdělání, jež se mu stalo jediným majetkem. Na konci studia se konal obřad převzetí čapky dospělého muže. Mladík si nechal narůst vlasy a ve šťastný den, určený věštcem, se ve druhém měsíci roku konal ve východním domě před rodinou a přáteli obřad.

Mladík při něm dostal dospělé nebo veřejné jméno, cou, jež nahradilo rodné jméno, ming. Osobní jméno Konfuciovo je tedy od této chvíle Čchiou, a jeho "příjmení" je Čung-ni.

V devatenácti se oženil Konfucius se s dívkou z rodu Kien-kuan z knížectví Sung, z nějž pocházela jeho matka. V následujícím roce se mu narodil syn Li, Kapr (523-483). Narodila se mu i dcera, nevíme ale kdy. Dal ji za ženu Kung-jie Čchangovi, muži, o němž se říkalo, že rozumí řeči ptáků. V době svatby byl nespravedlivě uvězněn, ale i přesto mu Konfucius dal svou dceru za ženu.

Ve stejné době obdržel hodnost správce veřejné sýpky. V dalším roce byl pověřen dohledem nad koly, na něž přivazovali obětní zvířata. Meng-c' nám dochoval jeho slova:

Dbám na to, aby mé účty byly přesné, toť vše. Dbám na to, aby obětní zvířata byla tučná a zdravá, toť vše. Je chybou mluvit o vznešených věcech v poníženém postavení.

Je to učení, převzaté v Čung Jung (Neměnném prostředí); jednat přesně podle situace. Ve dvaadvaceti letech (v r.530 př.Kr.) si otevřel školu v Lu. Žáci mu platili podle svých možností. Vyžadoval od nich vůli a inteligenci. Byla to opravdová škola, nikoliv "filosofická škola". Její program se téměř nelišil od oficiální výchovy. Nicméně vynechal letní program se cvičením v přírodě a soustředil se na zimní rozvrh. Ve škole se studovaly obřady, hudba a poezie, dějiny, královské listiny v Šu-ťing (Kniha dokumentů), a Konfucius k tomu ještě přidával kroniku své vlasti, zvanou Jaro a Podzim (Čchun-čchiou). Vyučoval historii a nic jiného: Traduji a neobnovuji (Lun Jü, VII,1). Zdokonaloval se u mistra Sianga v hudbě. Byl velmi muzikální, a jako všichni Číňané považoval hudbu za velmi důležitou. Měla dar odhalovat duši, přinejmenším jiné spřízněné duši, léčit ji; zajišťovala řád a mír ve společnosti i ve vesmíru. Během deseti let jeho školou projdou na tři tisíce mladých mužů. Jak roste jeho sláva, dostává pak Konfucius stále častěji nabídky, aby zastával některý z vedoucích úřadů ve státě Lu - Konfucius ale odmítá, tvrdí, že nemůže přijmout úřad, jehož vykonávání by nemohl sloučit se svými morálními zásadami. Lao-c' neboli Starý mistr byl tehdy archivářem nebo strážcem královské pokladnice v Lu Ji. Konfucius se jej chtěl zeptat na obřady. Když mluvil o starých mudrcích, Lao-c' mu řekl:

"Všichni ti, o nichž mluvíte, se rozpadli na prach; zůstala jen jejich slova. Když se mudrc něčím zabývá, cestuje ve voze; jinak si nosí sám svůj slunečník. Slyšel jsem, že dobrý kupec skrývá pečlivě své zboží a dělá, jako by nic neměl, a mudrc se vydává za hlupáka. Zanechejte pyšný pohled a nenasytné touhy, váš strojený výraz a vaše nezřízené ambice. To všechno je vám k ničemu."

Tento rozhovor uvádí S'-ma Čchien (140-90 př.Kr.) v 63. kapitole svých Historických zápisů (Š-ťi), věnované Mistru Lao-c'. V kapitole 47. nacházíme poněkud jinou verzi:

"Slyšel jsem, že bohatý a mocný člověk odměňuje lidi tím, že jim dává bohatství, a bohatý je odměňuje tím, že jim dává slova. Nikdy nebudu bohatý ani mocný, ale potají si přisvojuji titul dobrého člověka a odměním vás těmito slovy: Ten, kdo je moudrý a dobrý pozorovatel, je blízko smrti, protože spravedlivě kritizuje lidi; ten, jehož mysl je moudrá a obšírná, uvádí svou osobu do nebezpečí, protože odhaluje chyby druhých. Ten, kdo je synem, se nemůže vlastnit; ten, kdo je poddaný, se nemůže vlastnit."

Když se Konfucius vrátil od Mistra Lao-c', nebyl napřed schopen mluvit. Pak se svěřil Nan-kungovi:

Věděl jsem, že pták létá, že ryba plave, že zvířata běhají; ale zvířata lze chytit do pasti; ryby do sítě; ptáky lze zasáhnout šípem. Pokud se týká draka, nevím nic, jen to, že létá do Nebes, vynášen mraky a větrem. Dnes jsem viděl Lao-c'. Je jako drak.

Všechny verze této události jsou známy prostřednictvím učenců období Chan, dvě stě let před naším letopočtem, tedy z doby S'-ma Čchiena. Byla dokonce vyryta do kamene. Jeho věhlas rostl, počet žáků se zvyšoval snad prý až na tři tisíce, což je jistě přehnané. Situace v Lu, stejně jako ve všech malých centrálních státech čínské konfederace byla už dlouho tragická. Čína byla rozdělena mezi dvě koalice, Severní a Jižní ligu. Lu bylo součástí Jižní ligy, ale jeho poloha na hranicích byla nešťastná.

I vnitřní situace v Lu byla stejně zmatená a složitá. O moc se dělily tři šlechtické klany, "tři Chuangové". K velkému zděšení Konfuciovu pohlavár klanu Ťi si přisvojil odznaky Syna Nebes: obětoval na posvátné hoře Tchaj-šan, kde nesměl vykonávat obřady zrození slunce nikdo kromě císaře, a při obřadech v chrámu svých předků používal královskou hymnu, až dosud vyhraženou králům z Čou.

Krize vypukla v devátém měsíci r. 516 př.Kr., rok po Konfuciově návratu z Lu Ji. Bezprostřední záminkou byly neshody při kohoutích zápasech, které vyústily do ozbrojených srážek. Kníže Ťi musel nakonec kapitulovat a stěží se zachránil útěkem do Čchi.

Teprve jako padesátiletý se Konfucius rozhodne do státní správy vstoupit - nastupuje do úřadu ministra spravedlnosti, kde pak podle tradice dosahuje mimořádných úspěchů: již při jeho samotném nástupu do úřadu se prý zločinci sami rozprchávají a lid začíná usilovat o správný, slušný život - do státu Lu přichází období rozkvětu. Tento rozkvět se ale znelíbí vládci sousedního státu - pošle proto knížeti státu Lu darem družinu mladých zpěvaček a tanečnic a stádo koní, načež se tento odvrátí od Konfuciových zásad a oddá se radovánkám. Po dlouhém období vnitřních válek, ve kterých se Konfucius s větším nebo menším úspěchem angažoval jako diplomat, si upevnil rod Ťi svou pozici. Konfucius se stal zbytečným. V r. 497 nebo 496 př.Kr. se v doprovodu svých žáků vydal na cesty. Bylo mu tehdy asi 56 let. Odstupuje ze svého úřadu a opouští rodnou zemi, aby příštích třináct let putoval po Číně. V r.483 př.Kr. přišel v Lu k moci kníže Ťi Kchang-c'. Na radu svého vojevůdce Žen Kioua povolal Konfucia zpátky do vlasti. Často se s ním radil, ale neudělil mu žádný úřad. Konfucius věřil v sílu příkladu, zvlášť když přichází zhůry.

Poslední léta života věnuje shromažďování a vydávání písemných památek, sepisuje též kroniku své vlasti - veřejný úřad ale již nikdy nepřijme. Dva roky po zjevení jednorožce, v r. 478 př.Kr., vstal brzy. Svému žákovi Cou Kungovi vyprávěl sen, ve kterém spatřoval předpověď smrti. Pak se vrátil do pokoje, ulehl a už více nevstal. O sedm dní později zemřel, v den ťi čchou, jedenáctého dne čtvrtého měsíce šestnáctého roku panování knížete Ngai z Lu anebo jedenačtyřicátého roku vlády krále Ťinga z Čchou, v r.479 př.Kr. Bylo mu třiasedmdesát let. Čhi Kung Chi.

Základním rysem Konfuciovy filozofie je příklon k člověku a k praktickému životu (ostatně tento rys je charakteristický pro veškerou čínskou filozofii) - proto nenalézáme u Konfucia žádný ucelený a propracovaný systém logiky, etiky či metafyziky: na prvním místě u Konfucia jako myslitele stojí vždy blaho lidu - jeho nauka je v podstatě souborem zásad chování a mravních zásad člověka, přičemž jedinec není u Konfucia izolovaným individuem, nýbrž je vždy nahlížen jako součást společnosti.

Konfuciovo dílo je shrnuto do tzv. devíti klasických knih.

Konfucius se nepovažoval za nijak originálního myslitele. Vycházel z odkazu minulosti, kterou považoval za zlatý věk.Učil morálnímu kodexu založenému na etice, humanitě a lásce. I přes bouřlivé období zdůrazňovala jeho filosofie ideály řádu a humanity. Základem konfucianismu byla vždy idea, že lidé mají vždy žít v harmonii jeden s druhým a s přírodou. K dosažení těchto cílů doporučoval systém mezilidských vztahů a dobré vlády. Podle jeho filosofie byl urozený muž takový, který ovládal pět dovedností:

vybrané chování
ušlechtilost
dobrou vůli
píli
laskavost.

Další články:

Kantonské nudle uvaříme ve slané vodě.

Dynastie Čching které se podařilo ovládnout celé území Číny.

Maso po sečuánsku podáváme s rýží.

Zelený čaj podstupuje minimální oxidaci.

Eunuši sloužili císaři, jeho manželce, konkubínám i úředníkům.

Hunové, kmeny Siung-nu, se objevují v době Válčících států

Kantonská kachna plněná masem.

Baňkování je léčba baňkami a je známo více než 3000 let.

Čínská zdravotní cvičení čchi-kung směřuje k dosažení harmonizace jin a jangu.

Čím se liší černý a zelený čaj a kolik se ho denně dá vypít.

---