Záplavy na Žluté řece

Žlutá řeka Chuang-che (Huang He) je se svými 5464 kilometry druhou nejdelší čínskou řekou. Pramení na Tibetské náhorní plošině ve výšce 4800 metrů nad hladinou moře a svou pouť Čínou končí v zálivu Po-chaj (Bo Hai), který odděluje severočínské pobřeží od Korejského poloostrova. Řeka unáší nezvyklé množství hornin, jílovité částice rozpuštěné v jejích vodách ji zbarvují dožluta, což Žluté řece, na jejíž březích vznikla před pěti tisíci let čínská civilizace, také dalo jméno. Za rok takto přemístí 1,5 miliardy tun materiálu (což odpovídá zhruba polovině hmotnosti celosvětově vytěžené ropy v roce 2004), z čehož tři čtvrtiny doplují až do moře. Díky tomu se každým rokem záliv Po-chaj zmenšuje o několik stovek metrů. Zbylá jedna čtvrtina se ukládá na dně řeky a zvyšuje tím její koryto, proto v současnosti protéká několik metrů nad úrovní okolní krajiny. Stačí tedy, aby se její hladina zvedla nad ochranné hráze, a voda se vyvalí do obrovské plochy. Této skutečnosti dokonce v roce 1642 využila císařská armáda k tomu, aby zatopila město Kchaj-feng (Kaifeng) a potlačila tak povstání. Město bylo zcela zničeno a ve vlnách Žluté řeky zahynulo na 300 000 lidí. Již od nejstarších dob budovali lidé na dolním toku Žluté řeky hráze, kterými se snažili spoutat řeku do jejího koryta, ty se však během posledních tří tisíc let protrhly přibližně 1500x. Za stejnou dobu se trasa řeky změnila 26x. V roce 1194 se Žlutá řeka dokonce rozdvojila a nové rameno se vlilo do Žlutého moře severně od ústí řeky Jang-c´-ťiang. Do původního koryta se ji podařilo vrátit pomocí systému hrází až o 650 let později. Na konci 19. století se vlivem silných přívalových srážek ze Žluté řeky stalo několik mocných toků, které se rozlily po hustě obydlené krajině. V roce 1887 u města Kaifeng několik metrů vysoké přívalové vlny smetly 600 vesnic a měst. Voda později zaplavila dalších 1500 obcí. Podle dobových záznamů se celkový počet obětí odhaduje na 2,7 milionu. Podobná katastrofa se na Žluté řece odehrála i v roce 1931, kdy si vyžádala 4 miliony obětí a v roce 1938 s 900 000 oběťmi. V tomto případě hráze na Žluté řece strhli sami Číňané, aby zastavili japonskou invazi, to se sice podařilo, následky však byly strašné. Povodí Žluté řeky je jednou z nejhustěji obydlených oblastí světa. Boj s nezkrotným vodním živlem zde trvá dodnes, hráze na řece často ční vysoko nad okolí stejně jako umělá koryta, kterými je odváděna voda. Místy tak Žlutá řeka teče nad hlavami zemědělců, jejichž pole jsou zavlažována její vodou.