Blog na téma Čína
Dynastie Jüan
Na počátku 13. století sjednotil Temüdžin, nazývaný titulem Čingischán, stepní kmeny a záhy zahájil do té doby nevídaná dobyvatelská tažení. V letech 1205-1227 opakovaně zaútočil na tangutskou říši Si Sia, kterou v roce 1227 dobyl. Zároveň se stala cílem mongolských výbojů také říše Ťin, kterou k mongolské říši připojil v roce 1234 Čingischánův nástupce Ogodej, čímž se Mongolové stali bezprostředními sousedy sungské Číny. Poté, co v roce 1274 vpadla mongolská armáda do jižní Číny, přestala v roce 1279 sungská dynastie existovat.
Mongolům působila administrativa vyspělé a rozlehlé Číny značné potíže. Rychle však pochopili nutnost zorganizovat novou civilní administrativu podle čínského vzoru. Nejvyšší pozice zastávali Mongolové, kterým pomáhali cizinci převážně z oblasti střední Asie. Zatímco cizinci ovládali státní správu a zahraniční obchod, Číňanům byl ponechán domácí obchod a bohatí vlastníci na jihu si mohli ponechat svou půdu.
V dlouhodobé perspektivě nebyli Mongolové schopni spravovat vyspělou agrární zemi. Stát zchudl, časté emise papírových peněz znehodnotily měnu a k pádu mongolské dynastie přispěla i řada lidových povstání.
Ničivé povodně v roce 1351 se staly podnětem k rolnickému povstání ve střední Číně. Postupně se vytvořily dva silné povstalecké státy a několik menších, které otevřeně neuznávaly mongolskou vládu. Mezi vůdci jednoho z nich se dostal do popředí Ču Jüan-čang, který pocházel z chudé rolnické rodiny. V této fázi se již mongolská nadvláda omezovala pouze na severní Čínu a Mongolové neměli dostatek sil k zasahování do dění na jihu, kde Ču Jüan-čang dobyl území konkurenčních povstaleckých států. Po svém vítězství vyhlásil záměr osvobodit celou Čínu od mongolské nadvlády, který dovršil roku 1368 dobytím mongolského hlavního města Pekingu. Poslední mongolský císař uprchl se svými věrnými do stepi a Ču Jüan-čang se stal pod jménem Chung-wu prvním císařem nové dynastie Ming.