Klášter Šaolin

Klášter Šaolin (Malý les) je velmi dobře znám všem, kteří viděli nějaký film o kung-fu, nebo vystoupení mnichů v rámci různých Budo show přenášených i televizí. Ale u tohoto nejznámnějšího kláštera je velmi těžké vystopovat jeho minulost. V čínské historii totiž existovalo více klášterů s tímto jménem v různých lokalitách. Do současnosti se zachovaly pozůstatky některých z nich. Dokonce i jiné asijské okolní státy měly nebo mají klášter podobného názvu.

Podle současných čínských autorit na bojové umění je tím pravým Šaolinským klášterem ten, který se nachází na úpatí hory Song, která patří k pohoří Songshan. Patří mezi pět posvátných pohoří Číny a je s ním spojováno mnoho legend, bájí a pověstí. Leží na severozápadě okresu Dengfeng ve středočínské provincii Henan, která se rozprostírá v oblasti středního a dolního toku Žluté řeky.

Klášter byl postaven na objednávku císaře Xiaowena roku 495 za dynastie Wei (386-534) na počest návštěvy slavného indického mnicha Batuo šířícího budhismus. Jiná verze však říká, že již vznikl za dynastie Západní Chan (206 před n. l.- 24 n. l.) a za dynastii Wei byl pouze opraven a rozšířen. Roku 527 přišel do kláštera Bodhidharma. Byl to 28. budhistický patriarcha, syn indického krále Sugandy a žák mistra Prajnatavy. Když 9 let meditoval v nedaleké jeskyni, výrazně ovlivnil život v klášteře. Na svém putování po celé Číně zde rozšířil své učení, školu čchan (v japonštině zen), která je dnes jednou z nejrozšířenějších forem buddhismu. Mniši v klášteře Šaolin nedokázali dostatečně dlouho meditovat, protože jim chyběla fyzická kondice. Proto do každodenního života mnichů zařadil tělesná cvičení, které kromě zlepšení kondice plnily i sebeobranné uplatnění. Od té doby se datuje rozvoj bojových umění v klášteře.

Zpočátku šlo o napodobování pohybů zvířat a ptáků. Cviky byly předávány z generace na generaci. Stále byly přidávány nové prvky šaolinského boxu. Postupem času jim dokonalé zvládnutí bojového umění přineslo rozkvět a prosperitu. Zde se uvádí příběh 13 šaolinských mnichů, kteří svým uměním zachránili život císaři Tai Zong, který vládl na počátku dynastie Tchang (618-907). Ten jim na důkaz vděku povolil cvičit bojová umění ve všech klášterech. Dále klášteru udělil čestný titul "První klášter pod nebesy". V období prosperity žilo v klášteře až 500 bojujících mnichů. Klášter tehdy obdělával více než 40 ha půdy. Díky svým bojovým dovednostem se mniši účastnili mnoha válečných výprav a tím se podíleli na utváření čínské historie. Prosperita trvala až do nástupu dynastie Jüan (Yuan) (1271-1368), kdy se císařem stal mongolský chán Kublaj. Tehdy začali mongolové ovládat a utlačovat čínské obyvatelstvo. Klášter ztrácí svoji důležitost a je postižen společenskými a přírodními katastrofami. K obnově dochází až o 250 let později, kdy se šaolinští mniši účastní bojů proti japonským pirátům, kteří napadali pobřežní oblasti jihovýchodní Číny.

Šaolinským klášterem procházeli nebo se v něm soustřeďovali mistři různých bojových umění. To ovlivnilo i šaolinské kung-fu, protože převzalo nejlepší techniky ostatních škol a stylů, až vznikl unikátní bojový systém. Ke konci dynastie Ming dosáhlo jejich bojové umění největšího rozkvětu. Šaolinská škola bojových umění zahrnovala stínový box, cvičení se zbraněmi, qigong (dechové cvičení), jízdu na koni a spoustu dalších cvičení. Počet válečných mnichů dosahuje 2 000 a šaolinská škola se stává nejrozšířenější školou kung-fu v Číně.

S nástupem dynastie Čching (Qing) byl klášter pro podporu dřívějších vládců vypálen a většina mnichů pobita mandžuskými vojáky. Několika mnichům se podařilo utéci do hor a pak vytvořili své vlastní styly. Například Hung Gar, Choi Gar a jiné. Některým se podařilo založit další "šaolinské kláštery". Původní klášter Šaolin byl v průběhu dalších 250 let znovu obnoven. Velkou katastrofou však bylo jeho vypálení v období lokálních válek v roce 1928. Požáru padla za oběť většina historických záznamů a klasické literatury a klášter byl hodně zpustošen. K rozkvětu došlo až po roce 1979, kdy začala Čína uplatňovat politiku reformy a začala se otevírat světu.

Ze zachovaných budov patří k nejvýznamnějším Velká hala Chuzuan, která byla postavena roku 1125. Vysokou uměleckou hodnotu v ní mají reliéfy a plastiky zobrazující květiny a ptáky, mrak a draka, bojovníky na kamenných pilířích a z kamene vyrobené krajiny a figury, které působí živým dojmem. Dále se zachovaly budovy postavené za dynastie Ming a Čching. Ve Východní hale a v dalších budovách se zachovaly fresky zobrazující život a historii kláštera. Například "Záchrana tangského císaře 13 mnichy", "Cvičící mniši-Diagram šaolinských kladiv". V Hale tisíce bubnů se zachovala bronzová socha Budhy, freska "Putování 500 učedníků" a prohlubně vyšlapané v podlaze nohami po věky zde cvičících mnichů. Historicky významné jsou i různé nápisy na kamenných deskách zasazených do zdí nebo umístěných na samostatných podstavcích. Mimo vlastní areál kláštera zůstal zachován hřbitov, označován jako les pagod. Do kamenných a cihlových pagod byli pochováváni významní představitelé kláštera. Zachovalo se jich na 240.

Po roce 1979 se stát začal věnovat obnově kláštera Šaolin. Mniši obnovili zvyk cvičit bojová umění. Protože zaniklo mnoho utajovaných technik - vyučovalo se předáváním znalostí z mistra na žáka, ustanovil klášter speciální výzkumný tým. Ten se zabývá studiem různých forem šaolinského kung-fu a dalších čínských bojových stylů.