Blog na téma Čína
Dynastie Sung
Roku 960 založil Čao Kchuang-jin (vládl pod jménem Tchaj-cu), jeden z generálů státu Pozdní Čou novou dynastii Sung, která postupně prosazuje svou moc nejen na severu, nýbrž skutečně v celé Číně. Narozdíl od předchozích krátkodobých dynastií již neodchází ze scény po několika letech, nýbrž se udrží po dobu delší, než tři století (960-1279).
Po úspěšném sjednocení Číny obrátili sungští císaři svou pozornost proti nepříteli na severu - kitanské říši Liao, kde však utrpěla sungská vojska porážku, po níž následovala dlouhá a rozvleklá válka, ve které ani jedna strana nebyla schopna dosáhnout rozhodujícího vítězství. Za třetího sungského císaře Čen-cunga byla nakonec po sérii nerozhodných vojenských střetnutí mezi kitanskou a sungskou říší uzavřena mírová smlouva. Na severozápadě Číny existovala po dobu téměř dvou století tangutská říše Si Sia. Později zakládají Džurdženové severně od říše Liao stát Ťin, který Kitanům uštědřuje vojenskou porážku a poté se obrací proti sungské Číně. V krátké době se Ťinové zmocňují sídelního města Kchaj-feng a zajímají císaře. Části členů císařské rodiny se daří uprchnout na jih, kde zakládají dynastii Jižní Sung, ovládající území střední a jižní Číny, zatímco celá severní Čína se stává součástí říše Ťin.
Politika dynastie Jižní Sung vůči Ťinům byla spíše defenzivní. Postupně se podařilo vytvořit mocenskou rovnováhu, kdy Ťinové nebyli schopni dobýt jih Číny a Sungové neměli dostatek sil k vyhnání Ťinů ze severu.
Poté, když roku 1234 Mongolové dobyli území říše Ťin, se pro Sungy objevil nový, daleko nebezpečnější protivník. Roku 1251 se velkým chánem stal Möngke, který ihned zahájil opakované nájezdy za hranice sungské říše, ve kterých po jeho smrti pokračoval jeho bratr Chubilaj. V roce 1274 vpadla dvěstětisícová mongolská armáda na sungské území a po dobytí hlavního města Li-an a zajetí císaře, přestala fakticky sungská říše existovat. Poslední centrum odporu bylo zlikvidováno roku 1279 porážkou poslední sungské flotily poblíž Kantonu.