Knihtisk

Pokud bychom byli postaveni před úkol vybrat nejdůležitější vynález, knihtisk by zajisté patřil mezi žhavé kandidáty. Vynálezci knihtisku umožnili, do té doby nevídaný, rozkvět předávání znalostí a kultury. Kolébkou vynálezu tisku z dřevěných desek (xylografie) i tisku z pohyblivých typů byla Čína.

To, že technika knihtisku spatřila světlo světa právě zde, nebylo náhodné. Vývojová linie, jež vyvrcholila vynálezem knihtisku, sahala do hluboké minulosti. Souvisela s používáním pečetí, prokazatelně používaných již za císaře Čchin Š'-chuanga z dynastie Čchin a pravděpodobně i dříve. V době Chan se používání pečetí velmi rozšířilo a jejich vyřezávání se stalo ceněným uměleckým řemeslem. Je příznačné, že i dnes znamená znak jin nejen pečeť, ale všechny způsoby tisku.

Druhým předchůdcem knihtisku byly otisky textů vyrytých do kamenných stél. Jejich snímání tcha se začalo praktikovat v době Chan, ve 2. století n. l., poté, co byly v kameni zvěčněny klasické konfuciánské texty. Taoistickým a buddhistickým příspěvkem na cestě k vynálezu knihtisku bylo rozmnožování obrázků, k nimž byl připojen někdy i značně rozsáhlý text, pomocí razítek.

Společně s vynálezem knihtisku měl pro rozšíření tištěných textů klíčový význam také vynález papíru vyráběného ze dřeva, kůry stromů a starých rybářských sítí. Papír nahradil drahé hedvábí, jehož se dříve pro tento účel používalo.

Tisk z pohyblivých typů byl v Číně prokazatelně používán v 11. století. V Evropě použil tento způsob knihtisku v roce 1445 Gutenberg a stal se tvůrcem evropského knihtisku.

Tištěná kniha dostala novou podobu, nebyl to již svitek hedvábí, který se natáčel na dřevěný váleček, ale skutečná kniha, i když se způsobem vazby ještě lišila od dnešních knih. Tisklo se stejně, jako se psalo, z pravého horního rohu dolů, takže první strana čínské knihy odpovídala evropské poslední.

V průběhu 11. století se knihtisk v Číně rozšířil do té míry, že se stal součástí koždodenního života a ovlivňoval široký okruh lidí. Byl impulsem k živé aktivitě ve všech oborech a vtiskl sungské době její specifický charakter Přispěl k tomu, že Čína dosáhla ve srovnání s ostatním světem nevídaně vysoké úrovně. Přibývalo spisovatelů a učenců a knihtisk se stal důležitým komerčním odvětvím.

Velký význam měl tisk duchovní literatury, především buddhistické. Jen v době Sung byla vytištěna tři vydání Tripitaky. Buddhistické knihy se rychle rozšířily za hranice Číny. Také taoistické kláštery přispěly významně ke zdokonalení tiskařských technik. V oboru světské literatury se nabídka řídila poptávkou a obchodníci knihami, byli to obvykle současně i tiskaři, se zaměřovali na laciná vydání literatury - věštecké příručky, snáře, díla o astrologii, učebnice, slovníky. Tyto knížky mizely rychle ze stánků na trzích, kde byly prodávány. Také konfuciáni si byli plně vědomi významu knihtisku pro upevnění pozic svého učení. Vznikl značný počet oficiálních institucí, zabývajících se vydáváním knih. Zvláštní prestiži se těšila "akademická" vydání státního úřadu Kuo-c'-ťienu, který se zabýval dohledem nad výukou a vydáváním klasických děl a komentářů k nim. Zajišťoval i tisk dynastických historií. Vydavatelskou činností se zabývaly i prefekturální úřady a další státní instituce. Vydání státních tiskáren vynikala dobrou kvalitou papíru i tisku.

Yin.cz © 2007 Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů