Kompas

První dochovaná zmínka o použití magnetické střelky při lodní navigaci pochází z díla Šen Kua. Uvádí se v něm, jak v praxi vypadají příslušná zařízení pro navigaci námořních lodí, a zmiňuje se mimo jiné i o tom, že za temné noci se kormidelníci nemohou řídit ani podle hvězd, ani podle slunce a musí tedy pozorovat "jehlu směřující k jihu". Tato zpráva, pocházející z doby Sung - počátku 12. století, je přibližně o sto let starší než první zmínka o použití kompasu v Evropě. Magnetická střelka byla v Číně známa již mnohem dříve v době Chan, používalo se jí při feng-šuej (geomancii) k určování míst vhodných pro stavbu budov. Dá se předpokládat, že kompasu se začalo používat při mořeplavbě již v polovině 10. století, tedy na samém počátku vlády Severních Sungů, teprve však v době Jižní Sung byl kompas běžným vybavením námořních lodí plujících z Číny do jihovýchodní Asie a do Indie. Z Číny se používání kompasu rozšířilo do arabských zemí a odtud do Evropy. Nejstarší námořní kompasy měly tvar magnetické lžičky na bronzové desce rozdělené na 24 polí. Když se lžička roztočila, zastavila se vždy ve směru na jih. Později dostaly podobu ryby upevněné na kousku dřeva a plovoucí na vodě, posléze jehly.