I-kuan-tao

Kombinací všech tří velkých čínských duchovních systémů, obohacen o myšlenky importované ze Západu vznikl na Taiwanu moderní synkretický duchovní směr I-kuan-tao - Jediná cesta. Přesto, že je oficiálně povolen teprve od roku 1987, řadí se co do obliby na Taiwanu na třetí místo za buddhismus a taoismus.

Učení I-kuan-tao se vyvinulo z učení směru Předního nebe, který byl založen v polovině 17. století na pevnině a v době druhé opiové války (1860) uveden na Taiwan. Základem I-kuan-tao je kromě učení Předního nebe i učení dalších škol. Jedná se o modifikovanou podobu buddhismu. Uctívá Buddhu, bodhisattvu Kuan Jin (Guanyin) a 6. patriarchu čchanu (zenu) Chuej-nenga (Hueinenga). Protože přívrženci tohoto duchovního směru jsou vesměs laikové a praktikují doma, mluví se také o laickém buddhismu, nebo o buddhismu bílých obleků. Přívrženci tohoto směru se totiž většinou oblékají do bílých šatů a jsou vegetariáni.

Za duchovního vůdce I-kuan-tao je považován Čang Tien-žan (Zhang Tian-jan) a jeho manželka Sun Chuej-ming (Sun Hui-ming), jejíž učení matky učitelky je na Taiwanu nejpopulárnější.

I-kuan-tao se začalo po Taiwanu šířit po roce 1945. V roce 1949 bylo zakázáno, neboť podle názoru vlády mělo špatný vliv na společnost. Povoleno bylo až v roce 1987 z rozhodnutí Výkonného dvora. Rok nato se konalo slavnostní vysvěcení ústřední svatyně.

Smyslem I-kuan-tao je hledání společných principů všech duchovních směrů, především buddhismu, taoismu, konfucianismu, křesťanství, islámu, judaismu a hinduismu. Jeho stoupenci věří, že nalezením univerzální pravdy obsažené ve všech těchto vírách bude nalezen prostředek, který vyvede moderní společnost z chaosu, do kterého se dostala vinou nevyrovnaného rozvoje civilizace. Stoupenci I-kuan-tao věří v jediného boha, který je nadřazen bohům jiných náboženství. Nazývají ho Nejjasnějším bohem a uctívají ho v domácích svatyních. Smyslem rituálu klanění se Nejjasnějšímu bohu je kultivace charakteru jedince, výchova jedince k pozitivnímu vztahu k rodině a společnosti. Konečným cílem I-kuan-tao je přerušení nekonečného cyklu znovuzrození.

Jedním z důvodů mimořádného úspěchu tohoto učení je skutečnost, že vychází z tradičního čínského myšlení a používá tradiční čínskou terminologii. To je také důvod, proč se sice šíří do zahraničí, ale zůstává i tam omezeno převážně na čínskou komunitu. Počet příznivců I-kuan-tao dosáhl ke konci tisíciletí jen na Taiwanu počtu jednoho milionu. Podobně, jako jiné formy lidových duchovních směrů, preferuje i I-kuan-tao obřady v domácích svatyních. Neznamená to ale, že by neexistovaly velké chrámy. Po celém Taiwanu je jich přibližně 100. Účast na obřadech však není podstatná, I-kuan-tao je především výrazem individuálního přístupu k životu. Lidé hlásící se k I-kuan-tao by neměli pít alkohol, měli by jíst vegetariánskou stravu a mít pozitivní vztah k ostatním bytostem.

Nedůvěra kuomintangské totality vůči I-kuan-tao pramenila v minulosti mimo jiné z toho, že si kromě zjevných forem uchovalo i utajené rituály zděděné po tajných duchovních společnostech, které v čínské historii sehrály mnohokrát roli rozvraceče zavedeného řádu.

.