Liška

V čínské mytologii je liška tvorem, na kterém jezdí démoni, anebo sama bývá démonem - tvorem noci, opředeným kouzlem smyslné ženskosti, tvorem tisíce podob, který přináší tělesnou lásku, tvorem z hájemství smyslové touhy a tvůrčí síly. Když je stará, umí se proměňovat - v padesáti letech v ženu, ve stu letech v mladou dívku, která neodvratně zničí každého, kdo má tu smůlu, že se do ní zamiluje. Do tisíce let je liška hnědá, dělá lidem problémy. Za tisíc let se liška změní v černou, dělá problémy sama sobě. Za deset tisíc let se z ní může stát liška bílá (nebeská liška) a promění se v malého bůžka.

Tisíciletá liška s devíti ocasy je obvzláště smyslná, v podobě svůdné Tan-ťi přivedla taková liška posledního císaře dynastie Šang k tolika zločinům, až nakonec ztratil nejen říši, ale i svůj život.

Již od doby Chan se o lišce říkalo, že je démonické zvíře, na kterém jezdí démoni. Vedle toho bylo však podle jiných zpráv objevení lišky šťastným znamením. Většinou ovšem převažuje její erotický význam. Liška je též spojována s pohlavními nemocemi. Existují stovky příběhů o tom, jak se mladému učenci v noci při studiu objeví překrásná dívka, se kterou začne okamžitě "dělat lásku". Dívka brzy ráno zmizí a večer se vždy vrátí. Učenec slábne a slábne, až mu jeden taoista prozradí, že dívka je liška, která ho vysává, aby získala esenci potřebnou pro věčný život. Tyto liščí příběhy se omezují na severní Čínu, jižně od řeky Jang-c' se nevyskytují.

Ve starém Pekingu bylo mnoho domů, kde žily lišky. Patřily pod správu liščího úředníka, který bydlel ve věži východní postranní brány města. Rodiny, v jejichž domech žily lišky, jim občas nosily jídlo a nebránily jim, když dělaly v noci rámus. Lišky se totiž jinak mstí, například tím, že házejí rodině do jídla špínu. Ostatně ženy-lišky můžeme rozpoznat od opravdové ženy podle toho, že lišky se nikdy nepřevlékají, jejich šaty však nejsou neupravené. S tím také souvisí to, že "liščí zápach" má rovněž význam "pot v podpaží"