Pchan-ku (Pangu)

Pchan-ku (Pangu) se vylíhl z prapůvodního vejce, které vzniklo v prvotním chaosu. Chaos se zformoval do prapůvodního vejce a uvnitř vznikl Pchan-ku. Stvoření ve vajíčku spalo osmnáct tisíc let, až se nakonec vzbudilo a protáhlo. Lehká část vejce, která byla prostoupena silou jang, se vznesla a stala se Nebesy, těžká část prodchnutá jin klesla dolů a vytvořila zemi. Pchan-ku se bál, aby se Nebesa se zemí opět nespojily a postavil se mezi ně. Hlavou držel Nebesa a nohama odstrkoval zemi. Osmnáct tisíc let se vzdálenost mezi Nebesy a zemí zvětšovala a Pchan-ku rostl.

Nakonec po dlouhé době, kdy již nehrozilo nebezpečí, že by se země s Nebesy opět spojily, Pchan-ku usnul a nakonec zemřel.

Z jeho těla vznikly všechny základní živly, z jeho masa vznikla hlína, z vlasů vegetace, z potu se stala rosa. Nakonec z jeho blech a dalších parazitů vznikli první lidé.

Pchan-ku prý ovládal i počasí, když se usmíval, svítilo slunce, když byl smutný nebo se zlobil, přišla bouřka.

Podle jedné legendy Pchan-ku, když stvořil vesmír, umístil na oblohu slunce a měsíc nesprávně, takže zapadaly společně a v noci museli lidé tápat ve tmě. Nebeský vládce mu proto přikázal, aby chybu napravil. Pchan-ku se zastyděl, a aby se ujistil, že se znovu nezmýlí, namaloval si na levou dlaň znak slunce a na pravou znak měsíce. Posléze vztáhl levou paži se vtyčenou dlaní a zvolal: "Slunce, slunce!" Hned nato vztáhl pravou paži a zvolal: "Měsíc, měsíc!" To opakoval sedmkrát, až obě nebeská tělesa zaujala správné postavení a rozdělila si mezi sebou noc a den.

Ačkoli podle vyprávění vyrostl čínský demiurg do gigantických rozměrů, bývá zobrazován jako zakrslý mužík oblečený do suknice ze zeleného listí, se svalnatými nahými lýtky a holým temenem hlavy. Nad svraštělým čelem mu vyčnívají dva hrbolky podobné rohům. V jedné ruce někdy drží dláto, nebo sekeru, případně vejce obsahující chaos, z kterého se zrodil. Jindy místo nářadí třímá v jedné ruce slunce a v druhé měsíc.

Mytologie

Pchan-ku