Dynastie Suej

V druhé polovině 6. století se rozdíly mezi severem a jihem Číny do značné míry setřely. Kočovníci vládnoucí na severu přejímali čínskou kulturu a mísili se s čínským obyvatelstvem. Vládci severní Číny natolik převzali čínské způsoby, že v historických záznamech vzniká dojem, jakoby jejich státy byly ryze čínské. Také zakladatel dynatie Suej pocházel z takovéto počínštěné nomádské rodiny. Z rodiny Jang, jejíž pozemky se rozkládaly mezi oběma bývalými hlavními městy Čchang-an a Luo-jang.

V roce 581 se čínský vojevůdce Jang Ťien prohlásil císařem a během několika následujících let se mu podařilo, po 360 letech, opět sjednotit Čínu. Zatímco na severu převzal po posledním z šestnácti království již sjednocenou zemi, také jih se mu podařilo připojit rychle a bez zničujících následků. Zastavení bojů umožnilo opětovný hospodářský a kulturní rozvoj.

Hospodářský rozkvět umožnil Jang Ťienovu synovi Jang Kuangovi realizovat velké stavební projekty. Jedním z nich byla stavba Velkého kanálu, který vedl na sever od Chang-čou, přes řeku Jang-c´ do Jang-čou a dále na severozápad do oblasti Žluté řeky. Dále bylo postaveno druhé hlavní město na jihu v dnešním Jang-čou.

V oblasti zahraniční politiky byla dynastie Suej relativně úspěšná. Sever byl posílen proti případné invazi stepních kmenů, severní část Tibetu byla připojena k říši, expediční armáda dosáhla až jižního Vietnamu, avšak neuspěla v Koreji (stát Kogurjo).

Velkolepé stavební projekty a neúspěšný pokus o dobytí Koreje vedl během vlády druhého suejského císaře Jang Kuanga k vyčerpání státních zdrojů a jeho porážka v korejském tažení podnítila masové povstání v zemi, které nakonec vedlo ke ztrátě Nebeského mandátu. Císař byl donucen uprchnout na jih, kde byl v roce 618 zabit.

<< jižní a severní dynastie | Tchang >>