Wu-tang - hory létajících bojovníků

Pohoří Wu-tang tvoří 72 vrcholů zahalených mraky a mlhou, mezi nimiž jsou rozesety desítky chrámů, klášterů, mostíků a jiných staveb. Od paty nejvyšší hory Tchien-ču vede až do Zlaté síně na jejím vrcholu posvátné schodiště dlouhé 70 kilometrů! Pokladnice východní filosofie, kde tao vede mysl bojovníků k pochopení pravé podstaty světa. Co tají toto skryté místo? Dokázali dávní bojovníci skutečně létat?

Wu-tang

Pohoří Wu-tang neboli Wu-tang-šan je domovem taoistické filosofie harmonických protikladů a největších mistrů bojových umění, mezi kterými vyniká umění tchaj-ti čchüan, známé u nás většinou jen jako "tajči". Wu-tang-šanský styl je protiklad známého učení Šao-linu, který je označován za vnější školu, zatímco Wu-tang-šan učí školu vnitřní. Nachází se v jižní Číně v provincii Chu-pej okresu Ťünsien a chrání taoistický komplex osmi paláců, dvou taoistických chrámů, 36 klášterů, 72 sklaních chrámů, 39 mostů a 12 pavilonů.

Nebeský pilíř Tchien-ču

Cílem všech poutníků je 1612 metrů vysoká hora Tchien-ču. Původně se jmenovala Tchaj-che a na Západě je známá většinou jako Hora Wu-tangu, což je jméno, které získala před 1000 lety za dynastie Sung. Většinou se jí ale říká Tchien-ču neboli "Nebeský pilíř", protože vypadá, jako by podpírala sama nebesa. Zlatá síň na jejím vrcholu je dostupná jen těm, kteří projdou městem C'-t'in, obehnaným 1,5 kilometrovou zdí z půltunových kvádrů.

70 kilometrové schodiště od Siian-jüe

Nádhernými rytinami zdobená kamenná Brána Süan-jüe na okraji města Ku-t´ün-čou vítá všechny návštěvníky, kteří se vydali poznat tajemství Wu-tang. Je 20 metrů vysoká a 13 metrů široká. Schodiště je dlouhé 70 kilometrů, přerušované jen občasnými odpočívadly a vedoucí k vrcholu.

Tchien-ču, začíná právě zde. Jste v docela jiném světě. Tam, kde dosud známá pravidla přestávají platit, kde funguje jediné: Odevzdat se, zapomenout vše, co víte, a nechat se vést. Takto alespoň musel Wu-tang působit na ty, kteří v dávné minulosti přicházeli do tohoto osobitého světa, aby se naučili taje největších mistrů.

Nádhera o 8000 místnostech

Architektonický poklad, nejméně 169 staveb taoistického komplexu Wu-tang-šanu, ukrývá celkem okolo 8000 místností. Táhne se do délky 4000 kilometrů a zabírá více než 30 kilometrů čtverečních plochy. Tato hlavní část Wu-tangu je vybudována na příkaz císaře Ču-ti, vydaného v roce 1412, desátém roce jeho vlády.

Poklad UNESCO

Stavba spolu se stavbou Císařského paláce v Pekingu vzniká proto, aby Ču Ti,, čtvrtý syn zakladatele dynastie Ming (1369-1644) Ču Jüančang, ospravedlnil převrat, při kterém svrhl svého synovce a získal lid na svou stranu. Tvrdí totiž, že jednal na příkaz bohů a že bůh Hory Wu-tangu Süan-sü mu požehnal a chrání ho.

Císař si výslovně přeje, aby architektura "následovala přírodu", proto jsou chrámy rozmístěné na útesech či v jeskyních a opisují harmonickou rozmanitost přírodní skály. Na stavbě se podílí celkem 300 000 řemeslníků. Císař pro stavbu komplexu vydá více než 60 dekretů a podaří se jej vystavět za pouhých 12 let. Od roku 1994 je pod ochranou mezinárodní organizace pro vzdělávání, vědu a kulturu Organizace Spojených národů UNESCO jako "světové kulturní dědictví".

Sláva Wu-tangu je mnohem starší

Pozornost císařů si Wu-tang ale získal mnohem dříve, než byl známý komplex Wu-tang-šanu vybudován. Nejstarší historie je zahalena tmou a legendami. Za dynastie Čchin (221-206 př. n. l.) a Chan (25-220 n. l.) sem proudí množství taoistů a první doklady císařského zájmu pocházejí z dynastie Chan. První kultovní místo - Chrám pěti draků - bylo postaveno během vlády dynastie Tchang (618-907 n. l.).

Svůj náboženský vrchol zažívá Wu-tang v 15.století,kdy císař Ču-ti nechá vystavět většinu budov, ale stavby pokračují až do konce dynastie Ming roku 1644. Taoističtí mniši zde provádějí nejen duchovní a bojová cvičení,ale rozvíjejí i vědecké výzkumy, například technologii metalurgie čili lití a zpracovávání kovů. Trvající války pak donutí mnohé okolní obyvatele utéci do hor, takže se zde rozvine bohatý a prosperující život. Za vrcholné období Wu-tangu se považuje období, které začíná před 500 lety a trvá asi 200 let. Císař Čcheng-cuo z dynastie Ming ji prohlásí dokonce za nejposvátnější horu Číny.

Místo, kde se člověk stává nesmrtelným

O pohoří Wu-tangu se traduje, že jde o místo mnoha zázraků. Věří se, že zde řada lidé dosáhla osvícení a také se tvrdívá, že je tu pochován patron taoismu Süan-sü. Legenda říká, že Süan-sü se tu narodil a také zde přivedl své schopnosti naprosté dokonalosti "vzrostl k nebesům", čili se stal nesmrtelným severních měsíčních příbytků. Uctíváte-li Süan-süa, ctíte ho a vyhledáváte jeho ochranu, musíte respektovat i Horu Wu-tangu - Tchien-ču. Ta je nazývána také horou taoistických nesmrtelných a světem šermířů.

Tisíce skalních výběžků

Komplex Wu-tangu je zasazen do pohádkové krajiny jihočínských velehor. Otevírá se tu scenérie hlubokých údolí, zalesněných svahů, ostrých skalních výběžků, potoků, pramenů a vrcholů spojujících nebe se zemí. Unikátnost, nádhera a božské ticho charakterizuje toto místo. Najdeme zde 72 vrcholů, 36 skalních útesů, 24 potoků, devět studní a deset jezer.

Wu-tang - přirozený herbář

Hory oplývají vegetací a na každém kroku tu narazíte na nějakou vzácnou léčivou rostlinu. Celkem 600 z 1800 léčivých rostlin zaznamenaných v Encyklopedii lékařství sestavené v 16. století lékárníkem dynastie Ming Li Š´-čenem se nacházejí právě na Tchien-ču. Říká se jí proto "přírodní" nebo "přirozený herbář".

Wu-tang - ono posvátné místo...

Wu-tang není jen místo. Je to pojem, který je možno jen milovat - a nebo nenávidět. K Wu-tangu se vztahuje nesmírné množství legend, které o něm vypráví jako o centru nepřemožitelných bojovníků, kteří zde došli probuzení a dokázali i to, co považujeme za nemožné. V největším mezinárodním měřítku se o Wu-tangu hovořilo v mezinárodním kasovním trháku taiwanského režiséra Anga Leeho Tygr a drak, promítaném u nás roku 2000, v němž známý čínsko-americký herec Chow Yun-Fat se svou kolegyní předvádí dnes nepředstavitelné bojové kousky a doslova létá.

Snímek potvrzuje význam Wu-tangu, když se celý jeho příběh navrátí právě sem.Není, co by stálo mimo Wu-tang a ohrozilo jeho sílu zvnějšku, a tak i původ zla a romantické tragédie se nakonec najdou v minulosti spjaté s Wu-tangem. Protivníci se ukazují silní právě proto, že i oni používají učení Wu-tangu. Pocta Wu-tangu a jeho legendám, které sei běžný divák nevšímá, je tu dokonána závěrečnou scénou, v níž jedna z hlavních hrdinek skočí z vrcholu Tchien-ču s vírou v legendu, že kdo tak učiní, splní se mu jakékoli přání.

Legendy o létajících bojovnících Wu-tangu

Když se zmíněný film dostává do našich kin, mnozí diváci nešetří kritikou, že je film přehnaný, protože jeho hrdinové tu porušují známé fyzikální zákony. Jejich pohyby a techniky totiž nejsou jen dokonalé - oni prakticky létají. Jenže tady se český divák mýlí - nejde o směšnou pohádku, ale věrné zpracování čínské víry, tradice a legend. Legendy praví, že kdysi dávno žili v Číně skutečně mistři bojových umění soustředění v horách Wu-tang, kteří létat dokázali a že drobný stařík se znalostí wu-tangského tchaj-t´i dokázal statného svalnatého protivníka odhodit na 20 metrů do výše - to vše jen díky využití tajemství fyzikálního i duchovního principu tchaj-t´i.

Vnitřní škola, cesta bezsilnosti

Podle taoistického učení je vše v neustálém krouživém pohybu, přizpůsobení a vzájemné rovnováze dvou protikladných sil jin a jeng spojených v jednotě, jak je to ostatně symbolizováno v monádě. Žít podle principu tao znamená být také neustále v pohybu v souladu s toky těchto sil. Tedy opak křečovitosti, úsilí a násilného chování. Tak i pověstný vetchý stařík dokázal porazit nafoukaného svalovce jen proto, že využil jeho, a ne své síly. Proto se tchaj-t´i čchüan říká vnitřní škola a je opozicí k šao-lin čchüan, tzv. vnější škole, která uznává sílu, rychlost a velikost - vlastnosti, jež tchaj-t´i čchüan nezajímají. Bojovník tchaj-t´i sám nemusí útočit a vydávat energii - ta v něm jen koluje a on využívá pohyby a údery protivníka. Místo, aby udělal protiúder, svede například jeho přibližující se ruku úplně jinam a jeho vydanou energii využije tak, že on za svou rukou "odletí". Jde tak ve výsledku o práci mysli a nikoli těla, které e má za cíl naprosto uvolnit - proto se tchaj-t´i čchüan také říkává "meditace v pohybu" a cvičí se pro zdraví.

Legenda o hadu a ptákovi

Jedna z legend vypráví o taoistovi obrovského vzrůstu, dlouhých vlasů a vousů, které medituje v horách Wu-tang. Při četbě starých spisů ho vyruší hněvivý křik ptáka. Čang San-feng, sám o sobě doložená postava, vyhlédne z okna a spatří ptáka, jak vyzbrojen pařáty častuje hada tvrdými výpady, ale přestože má navrch, hada nepřemůže. Ten krouživým a měkkým pohybem uniká, ve spirálách se pohybuje dopředu i dozadu a zůstává nezraněn.

Pak Čang San-feng (jeho pravé jméno) vyšel ven, pták uletěl, had se odplazil a on v tu chvíli pochopil, že je třeba točit se jako tchaj-t´i, že měkké přemáhá tvrdé. A tak vycházeje z Knihy proměn, vytvořil základní zásady stylu tchaj-t´i čchüan.

tartaruga

Další články
Jak zastavit poušť Gobi
Cloisonné
Čínské jídelní hůlky
Doba Jara a podzimu
Famille rose
Čínský kalendář
Čínská mytologie
Famille verte
Nebeská tkadlena a Pasáček buvolů
Vynálezy
Čching ming
Liška
Mo-suo
Tři přátelé
Sochy vojáků terakotové armády cestovaly do Londýna