Bambus je tráva

Bambus je tráva zpravidla se dřevnatými, vytrvalými stébly. Již více než dvacet milionů let se bambusy vyskytují na modré planetě ve své původní, téměř nezměněné podobě. Provázejí od nepaměti obyvatele asijského kontinentu v podobě stavebního materiálu, nádobí, nábytku, zavlažovacích systémů i chutných poživatin. Jejich podmanivou krásu zobrazují na svých plátnech doboví malíři, básníci jej opěvují v nesčetných skladbách. Zahradníci využívají jeho eleganci jako výrazný architektonický prvek v tvorbě zahrad.

Bambus patří do čeledi trav, oproti travám však má mnohaletý stvol a stálezelené olistění, proto jsou bambusyzastoupeny v různých formách od subtropů až po věčně zmrzlé polární kraje. Divoce rostoucí bambusy najdeme i v pralesích Indočíny, v horách Himálaje i na nehostinných Sachalinských ostrovech. Právě druhy z těchto oblastí jsou vhodné pro běžné pěstování na našich zahradách.

Při vyslovení slova bambus se většinou vybavuje hladká tyčovina s kolénky, někdy vzácný medvěd panda, jehož jedinou a nepostradatelnou potravou jsou listy a výhony bambusů. Tyčovina, která ve své domovině přirůstá až o 80 cm za 24 hodin (u nás dle teploty asi o 10 cm) je nejdůležitějším rozlišovacím znakem. Již při nákupu bambusu mějme na paměti, že je bezpodmínečně nutné, aby rostlina byla řádně pojmenována a nakupujme raději ve specializovaných prodejnách zdravé, husté a silně prokořeněné rostliny.

Dle původu a vzrůstu se dělí bambusy na interiérové a zahradní, podle velikosti pak na zakrslé s výškou do 50 cm (např. Pleioblastus pumilus), nízké druhy dorostou 200 cm (Sasa palmeta). Malé druhy bambusů (Sinarundinaria nitida, S. murielae) dorostou do 300 cm, následují středně vysoké bambusy s mohutnější tyčovinou, jež dorostou až 500 cm, k nimž patří většina druhů z rodu Phyllostachys. Nejvyšší jsou gigantické bambusy s výškou více než 600 cm. Ve své domovině dorůstají až 40 metrů s průměrem stvolu přes 30 cm.

Stvoly jednotlivých druhů bambusů mají rozmanitou paletu barev, u jiných druhů jsou naopak ornamentálně tvarována kolénka. Jedním takovým zástupcem je Phyllostachys pubescens "Heterocycla", jehož kolénka jsou složena do struktury spleteného copu. Při výběru vhodného druhu bambusu máme i velké možnosti v barevných kreacích, jež vhodně oživí ostatní rostlinné partie v jeho blízkosti. Od žluté (Phyllostachys sulgurea), červené (Semiarundinaria fastuosa), různé odstíny zelené (Phyllostachys glauca, P. bissetii) až po černou (P. nigra) či skvrnitou (P. nigra "Boryana"). Jsou vyšlechtěny i druhy s dvoubarevným stvolem (P. bambusoides "Castillonia") nebo i mnohobarevné (P. bambusoides "Violascens"). Stvoly jsou velice tvrdé a nezlomí je ani prudký vítr či všudypřítomní vandalové.

Olistění bambusů si zaslouží stejnou pozornost jako tyčovina. U většiny druhů bambusů jsou listy celoročně zelené. Velikost listů a jejich uspořádání na rostlině je dosti různorodé. Velice drobné lístky má např. Pleioblastus distichus a naopak největší listy přesahující délku 40 cm má Sasa tessellata. Pro větší atraktivnost byly vyšlechtěny kultivary s barevně žíhanými listy. Bílé žíhání listů má Pleioblastus fortunei "Variegata", žlutým se pyšní Hibanobambusa trangulans "Shiroshima". Právě olistění bambusů v zimních měsících vnáší do zahrad neopakovatelné kouzlo. V tomto čase jsou listnáče opadané a jehličnaté dřeviny strnulé, avšak listy bambusu, jež při slabém vánku rozševelí svou melodii a oko pozorovatele se kochá i ladným pohybem stébel, zůstávají zelené.

Olistění je i přesným barometrem půdní vlhkosti u kořenů. V parném létě nebo i v mrazech se někdy listová plocha podstatně zmenší rolováním listů. V tom případě je nutné dodat rostlinám dostatek vody. Zálivku provádíme i v zimě při teplotách kolem bodu mrazu. V mnoha případech, kdy takto rostlina strádá, nemrzne, ale usychá. Listy i stébla snášejí při optimální půdní vlhkosti dosti hluboké poklesy teplot, některé druhy vydrží i - 25 °C. Zřídka dochází vlivem klimatu k poškození nadzemní části rostlin. Pokud v květnu stvol nejeví známky života a změnil barvu, je vhodné jej odstranit. Jeho místo ihned nahradí rostlina jiným mladým výhonem z kořenového systému. Poškození lze předcházet mulčováním (listí, sláma) nad kořenovým systémem, aby při poklesech teplot silně nepromrzal.

Další články:

Kantonská kachna plněná masem.

Zelený čaj podstupuje minimální oxidaci.

Eunuši sloužili císaři, jeho manželce, konkubínám i úředníkům.

Člověk pekingský zestárl o cca 200 000 let.

Kantonské nudle uvaříme ve slané vodě.

Baňkování je léčba baňkami a je známo více než 3000 let.

Maso po sečuánsku podáváme s rýží.

Pět elementů v tradiční čínské medicíně.

Čínská zdravotní cvičení čchi-kung slouží k dosažení harmonizace jin a jang.

Čínské jídelní hůlky jsou jeden z rysů čínské kultury.